Genderové stereotypy ve sportovní žurnalistice. Studie vědkyň z IKSŽ vyšla v prestižním časopise Journalism

„Od dětství jste obklopený jen muži, a najednou je tam žena, takže je těžší věřit, že fotbalu opravdu rozumí.“ I tento výrok ilustruje stereotypy, které přetrvávají ve sportu a sportovní žurnalistice. Právě jim se věnuje studie Anny Hrbáčkové a Alice Němcové Tejkalové z IKSŽ FSV UK, která zkoumá, jak sportovci a sportovkyně vnímají ženy působící ve sportovní žurnalistice – tedy v prostředí, které je dodnes silně ovlivněno maskulinními normami. Článek byl publikován v jednom z nejlepších světových časopisů Journalism a je volně dostupný v režimu open access.

Sport je tradičně spojován s „mužskými“ hodnotami, jako jsou výkon, soutěživost, fyzická síla a hierarchie. Média i veřejnost také mužským sportům věnují větší pozornost, zatímco ženský sport bývá marginalizován, sexualizován nebo zlehčován. Přetrvávají také předsudky, které sportovkyně vykreslují jako méně mentálně stabilní, ačkoli vědecké výzkumy tyto představy vyvracejí.

Tento nerovný přístup se odráží i ve sportovní žurnalistice, která patří mezi nejvíce genderově nevyvážené oblasti médií. Ženy zde tvoří výraznou menšinu – zejména na pozicích reportérek, komentátorek či šéfredaktorek v redakcích pokrývajících tzv. „mužské“ sporty, jako je fotbal nebo hokej. Například v České republice tvoří ženy pouze 6 % sportovních reportérů, ve Spojených státech 12 %, v Austrálii 8 % a ve Spojeném království dokonce jen 3 %.

Ty, které se v tomto prostředí pohybují, se často potýkají se zpochybňováním své odbornosti, ale i s přímou diskriminací, stereotypizací a sexuálním obtěžováním. Studie potvrzují, že publikum vnímá sportovní novinářky jako méně důvěryhodné a kompetentní, i když objektivní výkonnostní rozdíly mezi gendery v této profesi neexistují. Podle autorek studie tento „dvojí metr“ úzce souvisí s konceptem tzv. hegemonní maskulinity – společenským systémem, který upřednostňuje určité formy mužství a marginalizuje jiné podoby maskulinity i feminity. Mužům přisuzujeme autoritu, sílu a soutěživost, zatímco ženám empatii, poslušnost a péči o druhé.

Empatie, znalost sportu, příprava

Anna Hrbáčková a Alice Němcová Tejkalová se proto rozhodly podívat na to, jak dvanáct českých sportovců a sportovkyň vnímá sportovní novinářky. „Názory sportovců a sportovkyň na novinářskou práci se v odborných studiích objevují pouze zřídka, tato oblast představuje dílčí mezeru ve výzkumu,” uvádí Hrbáčková. „Téma sportovních novinářek je mým hlavním zaměřením v rámci doktorského studia a kromě pohledu sportovců a sportovkyň se věnuji také tomu, jakým způsobem na jejich práci pohlíží publikum,” dodává.

Při charakteristice „dobrého sportovního novináře“ respondenti a respondentky zmiňovali nejčastěji vlastnosti jako empatii, znalost sportu, dobrou přípravu a pozitivní přístup. A jak vnímali ženy? Jsou podle nich více empatičtější a zajímají se o širší spektrum témat. „Otázky mužů směřují hlavně na výkon, kolik času trávíte v posilovně, kolik tréninku zbývá do další soutěže a podobně,“ uvedl například jeden z respondentů. 

Jejich odbornost či znalosti zpochybňovali pouze zástupci fotbalu. Fotbalista méně věří jejich odbornosti, i když mohou být objektivně dobře připravené: „Od dětství jste obklopený jen muži, a najednou je tam žena, takže je těžší věřit, že fotbalu opravdu rozumí.“ Fotbalistka byla přesvědčena, že sportovní novináři jsou obecně lépe připravení, protože jsou do sportu více ponořeni, zvláště pak do fotbalu. Podle jiných ovšem gender nehraje roli a florbalistka a atletka hodnotily novinářky jako lépe připravené. Domnívají se, že to může souviset s jejich nižším zastoupením ve sportovních redakcích – kladou tak podle nich větší důraz na přípravu a „musí na sobě o něco víc pracovat, aby se tam dostaly“.

Generační posun a větší otevřenost

Někteří tak genderové stereotypy reprodukovali, jiní je rozpoznali a zpochybňovali. „Rozdíly ve vnímání sportovních novinářek a novinářů lidmi z různých odvětví nejsou úplně překvapivé. Fotbal patří v Česku mezi sporty, ve kterých dominantně maskulinní logika a stereotypy převládají, a to jak mezi sportovci, tak mezi fanoušky,” říká Němcová Tejkalová. „Věřím, že se to poměrně rychle změní s větší medializací ženského fotbalu, které jsme v posledním roce svědky, a také se zapojením většího množství žen do novinářské práce na tomto sportu, protože se budou cítit vítanější. Zahraniční příklady jako třeba Španělsko to potvrzují.”  

Obecně tak sportovci a sportovkyně nevnímali práci sportovních novinářek jako nedostatečnou, méně znalou či nedůvěryhodnou. Podle autorek studie může jít o pozitivní signál, který reflektuje postupný generační posun a větší otevřenost mladších sportovců a sportovkyň k diverzitě v mediálním prostředí.